Kapitola 87

Mluvte o ďáblovi – ten muž na mě sám zíral svýma ocelovýma očima.

Sklonil jsem hlavu, jak nejrychleji jsem mohl, a zamkl si krk. Proč, ach proč, Bůh si se mnou zase hraje?

Pokaždé, když jsem Michaela ošklivě namluvil, zjevil se někde dost blízko, aby to slyšel. Zrovna když jsem si myslel, že se to mezi námi konečně zlepšilo.