Kapitola 97

Když jsem to slyšel, krátce jsem se zastavil a vyrazil, aniž bych se ohlédl.

V této rodině nejsem nic jiného než outsider... Nikoho nezajímá, co říkám nebo dělám. Někdy si dokonce říkám, jestli jsem vlastně adoptovaný...

Po návratu do pokoje jsem nemohl usnout, protože mi v hlavě zněla matčina slova z dřívějška.