Kapitola 124

"Jsi absolutně pozitivní?" Zeptal jsem se jak táty, tak babičky, kteří byli zamčeni v zírajícím zápase, který teď probíhal dvě minuty.

"Nikdy nepřivedla Lolu do tvé chalupy?" Otcovy rty poklesly a všechno ve mně litovalo, že jsem to vytáhl.

Od toho, že ho opustila roky poté, co měla Seana, až po návrat se mnou v náručí a stínem vznášejícím se nad jejím ramenem. Prošli si více než většina spřízněných párů a nějak se jim to podařilo zvládnout až do její smrti. Odhalování jejích tajemství mi připadalo jako odlupování vrstev mých vzpomínek, dokud nebyla žena, která mě vychovala, téměř k nepoznání.