Kapitola 148

"Přestaň trucovat." napomenul mě Mason z místa řidiče. "Pokud jsi chtěl řídit, neměl jsi se nás pokoušet vyhnat z útesu."

"O to jsem se nesnažil a už jsem se omluvil." Sevřel jsem a založil si ruce na hrudi. "...jsi jen naštvaný, donutil jsem tě křičet."

Stromy, které vyrůstaly ze skalnatého útesu, hučely kolem v odstínech trojlístku a oliv. Napadlo mě, jestli tam někde není Lars, hluboko v jejich ochranném krytu. Byly tam i čarodějnice? "Nepřinutil jsi mě křičet, tvoje bezohledná jízda ano." Jeho hlas měl ostří obrany, až jsem si odfrkl. Teplé oříškové oči sklouzly k místu, kde jsem seděl v spolujezdci, "...o tomhle nikomu neřekneš, že?" "Nebudu." Uklidnil jsem ho a počkal, až mu oči zaplaví úleva, abych řekl: "...když mě necháš odvézt zpátky a nemůžeš se chovat, jako bych každou zatáčkou sjel z hory."