Kapitola 211

Byl jsem tak nepochopitelně unavený smrtí.

Bledý jezdec a já jsme se důvěrně znali. Byli jsme partnery v tanci, u kterého jsem si již nepamatoval pohyby, u kterého jsem si přál, aby už skončil, ale věděl jsem, že nikdy nebude. Bylo tam tolik padlých vlků. Tolik rodin, které je třeba kontaktovat, tolik ničivých úderů do země.

Právě tolik, ne-li více, čarodějnic poseté zem.