Kapitola 213

Vznášel jsem se zavěšený v této blažené temnotě něco, co mi připadalo jako hodiny. Tady se mě nemohlo nic dotknout. Ne tíha vyčerpání, která mě táhla dolů, nebo agónie svírající mé svaly a kosti.

Byl to odklad, ale jedna věc na odkladech je, že nikdy netrvají příliš dlouho.

Zpočátku to začalo v malých záblescích. Výbuch světla sem a tam, záblesk bolesti, šepot hlasů těsně mimo dosah mé mysli.