Kapitola 215

Na tom, jak se jeho rty hlásí o mé, není nic měkkého. Jeho polibky ztělesňují to, kým je až do morku kostí.

Všichni jsou konzumní, zuřící peklo, které požírá a ničí vše, čeho se dotkne. Způsob, jakým se jeho ruka zvedá, aby mě chytil do krku, si nárokuje všechno, dokonce i vzduch, který dýchám, za své. Moje tělo bolelo, tepalo mě zoufalou potřebou naplnit se, být co nejblíže našemu partnerovi, jak je to jen možné.

"Ashere, zabíjíš mě. Už se nemůžu dočkat." Zakňučela jsem a zvedla boky, dokud se pevnost jeho c*ka neotřela o můj otvor a zabrousila do malého uzlíčku nervů, kvůli kterému jsem viděl hvězdy. Prosím...prosím mě kurva."