Kapitola 216

Probudila mě pachuť krve v mých ústech a bodavá bolest něčeho ostrého, co mě píchalo do zadku. "Agh." zasyčel jsem bolestí.

Otočil jsem se na bok, což nebylo o nic lepší, a slepě jsem cítil pachatele. Ztuhly mi prsty, když jsem zaregistroval tu drsnou hmotu pokrývající podlahu.

Byla to špína, škrábatá a vlhká, jak se mi pod nehty zhutnila. Skoro každý sval v těle mě bolel, jako bych běžel maraton. Snažil jsem se překonat tu bolest, protahoval jsem své smysly, až se mé oči rozhodly příliš společ- ně. Na holou kůži mi štípal chlad, pastviny, které měly být zakryty oblečením, ale rozhodně nebyly. Kdybych měl hádat, mohl jsem předpokládat, že jsem někde venku, ale to nebylo možné. Kromě těžkých kalhot mého dýchání nebylo nic než ticho.