Kapitola 218

"Lola-Lolo, počkej! Kam jdeš?" zavolala Breyona a její hlas se rozléhal prázdnou chodbou.

Otočil jsem se a vzpomněl jsem si, že vlastně nevím, kam jdu. Jediné, co jsem věděl, bylo, že musím něco udělat, cokoli, abych udusil bolest, která mě drží ve svém zoubkovaném sevření. Kde bylo nalezeno Cordeliino tělo?" zeptal jsem se netrpělivě.

Pod bolestí mě zaplavila malá vlna viny. Nebyla to Breyona chyba. Prožila si toho stejně hodně jako já a nebylo správné vybíjet si na ní svou frustraci.