Kapitola 30

Byl jsem umístěn na něco měkkého, něco známého. Přejel jsem prsty po přikrývce na mé posteli.

Táta, babička, Breyona a Mason stáli v mé ložnici. Mohl jsem si teď zapamatovat jejich jména a umístit je do jejich tváří. Moje mysl se pomalu vyjasňovala. Stále jsem nemohl přijít na jejich důležitost pro mě. Jediné, co jsem věděl, byl Tristan, přemýšlel, kde je nebo co dělá.

Babička mi otírala něco mokrého po rameni a já zasněně vzdychl, když mě rameno bodalo bolestí. V hlavě mi tančil pocit Tristanových zubů podél mé jemné kůže. Jeho rty byly tak chladné na mé rozehřáté kůži a zažehly oheň, který hořel hluboko v mém břiše.