Kapitola 81

Ležel jsem vzhůru, dokud Asherův dech neztěžkl a zpomalil, jak usnul. S jeho pažemi omotanými kolem mě a teplem z jeho těla, které mi zahřívalo kosti, jsem zavřela oči a myslela na Tristana.

Bylo to těžší, než jsem čekal, poklepávat na ten střípek sebe, té části mě, která toužila po Tristanovi. Ubíhala hodina za hodinou, jak jsem zíral na zadní část očních víček, až se v mých útrobách vytvořil pocit škubání. Místo boje s vlezlým pocitem jsem se nechal odtáhnout. Svět kolem mě zčernal, dokud se mé okolí úplně nezměnilo.

Tato místnost byla jiná než ta, ve které jsem se předtím setkal s Tristanem. Stěny byly holé, drsné, jako by byla samotná místnost vytesaná z kamene. Uprostřed místnosti byla plyšová postel, dostatečně velká, aby se tam mohli pohodlně vyspat čtyři lidé. Na dlážděné podlaze ležel perský koberec, na jehož povrchu se třpytily zlaté spirály a tvary.