Kapitola 91

Tři dny, možná čtyři – nebyl jsem si úplně jistý, ale jednotvárnost zavřeného v této místnosti mě pomalu rozežírala. Stříbrná manžeta na mém zápěstí mi bránila v propojení mysli s Asherem a držela Mayu na uzdě. Moje kůže pod manžetou byla bolavá, červená a podrážděná, jako bych měl vyrážku. Moje dny a noci se začaly střídat, čímž se mi pokazil můj už tak sporný spánkový režim – ne že bych očekával hodně spánku, když můj otec někde číhal. Tristan přicházel ke dveřím jednou za pár hodin s podnosem s jídlem a malým šálkem krve v rukou. Nemusí se bát, že bych mohl utéct, protože už jsem byl příliš slabý z neustálého kontaktu se stříbrem. Byl jsem prakticky člověk, díky čemuž byli Tristan a ostatní Vampýři mnohem silnější než já.

Bylo do očí bijící, že upíři nebyli zvyklí na lidské nebo napůl lidské hosty, protože jídla strašně chyběli. Želatinové ovesné vločky a často malá balení sušenek nebo sušenek.

Nestyděl jsem se říct, že jsem vypil pohár krve, který mi dal při každém jídle, i když mě to znepokojovalo, odkud by mohla pocházet.