Kapitola 34

Při bruslení do středu kluziště jsem sevřel svou hokejku. Moje polovina týmu šla za mnou a dav na tribuně byl naprosto divoký. Nikdy bych toho zvuku neměl dost. Slyšet lidi povzbuzující mé jméno mě vždycky nakoplo a byl jsem připravený porazit toho, kdo byl přes čáru přede mnou.

Byl jsem zvyklý postavit se proti někomu z jiného týmu. Ale tentokrát stál na druhé straně dělící čáry můj bratr Noah. Na Noahově tváři se rozlil nafoukaný úsměv. Zatracený Noah, opravdu si myslel, že mě porazí.

"Vypadáš trochu ustaraně, Liame," řekl Noah.