Kapitola 37
Když jsem obkročmo obkročmo ležel na Liamovi, naše oči byly sevřené, vzduch mezi námi byl tak těžký touhou. Sotva jsem mohl přemýšlet. To byl důvod, proč jsem chtěl zůstat pryč. Vypadalo to, že pokaždé, když jsem se k Liamovi přiblížila, moje mysl a moje srdce dělaly šílené věci a stále se přibližovaly k němu.
Srdce mi bušilo v hrudi, když jsem se k němu naklonil blíž, mé rty byly sotva centimetr od jeho. "Chceš začít tím, že si procvičíš, jak se moje postavy líbají?" zašeptal jsem. Cítila jsem pod sebou celou velikost Liama a věděla jsem, že pokud budeme pokračovat, Liam a já bychom do konce této noci dělali mnohem víc než jen líbání.
Přisunula jsem své rty ještě blíž k Liamovi, smělost ve mně převzala moc. Ale právě když jsem ho chtěla políbit, dveře ložnice se za mnou začaly třást. skočil jsem.