Kapitola 44

Tenhle kretén mě vyprovokoval v době, kdy to opravdu neměl. Praštil jsem ho do břicha a dal mu další pěstí. Už jsem se chystal udeřit mu další ránu do obličeje, když mě zastavil zvuk Ellina hlasu.

"Liame, Liame! Přestaň! Prosím!" Její hlas byl zoufalý a vystrašený. Otočil jsem se a uviděl ji stát za mnou s hlubokým znepokojením v očích. A stejně tak zmizel vztek, který jsem v sobě cítil.

Obrátil jsem se zpátky k tomu kreténovi, který byl teď sehnutý a těžce dýchal: "Až si pro mě příště přijdeš, zatraceně se ujisti, že jsi připravený na boj," zavrčel jsem.