Kapitola 69

Postava stála nehybně ve stínu a díky slabé záři z nedalekého pouličního osvětlení vypadali ještě zlověstněji. Cítil jsem, jak mi srdce tluče v hrudi, každý tlukot mi připomínal, že být tady, úplně sám, je obrovské nebezpečí.

Ježíši, proč jsem nesouhlasil s tím, aby přišla Monica? co se mi stalo? Alespoň kdyby se něco stalo, byla by po mém boku a pomohla mi překonat nebezpečí. Ale Monika tu nebyla. Musel jsem se prostě vzpamatovat. Musel jsem být odvážný a čelit úkolu, který mě čekal.

Ocelil jsem se a jen tak dál šel po poli, každý můj krok se odrážel v tichu. Proč jsem souhlasil, že přijdu v noci, bylo mi záhadou. Měl jsem říct Avě, že se můžeme setkat další den. Ale něco na Avině žádosti ve mně vyvolalo pocit, že má veškerou moc. Že jsem nemohl říct ne.