Kapitola 11

Vkročí do mého prostoru, takže jsme hruď na hruď. Oči se mu blýsknou a nozdry se mu rozzáří. stojím si za svým. Odmítnout mu dovolit mě zastrašit.

"Neodcházím. Teď zruš ten zasranej příkaz a vlez mi do auta," zavrčí skrz zaťaté zuby. Za jeho rozbouřenýma očima se schylovalo k bouři. Moje nálada začíná stoupat a zatínám pěst.

Obvykle jsem to stlačil, protože jsem ho nechtěl rozzlobit, ale už mě to nebaví.