Kapitola 70
Nebyla jiná cesta ven než oknem. Vezmu si židli, udeřím do skla a rozbiju ho. Posouvám prkna, která byla použita k zablokování, dokud nepovolí. Strčím kufr oknem a ten se převrhne.
Jak jsem řekl, byl jsem v nejvzdálenější místnosti domu, takže ten rozruch by nikoho neupozornil. Pomalu slézám dolů, dávám si pozor na rozbité střepy skla. Když slezu, vydechnu úlevou.
Šťastný, že se mi podařilo utéct, beru kufr a začnu ho tahat. Moje oči na telefonu, když si objednávám taxík. Moje štěstí je krátké, když do někoho narazím. Zvednu hlavu a zděšeně ucuknu, když se mé oči střetnou s intenzivní šedí Rowan.