Kapitola 72
Probouzí mě teplé světlo na mé tváři. Nejprve jsem zmatený, jak jsem skončil ve svém pokoji, ale pak mě těžká ruka kolem pasu znovu vyvolala vzpomínky na to, co se stalo.
Začínám vnitřně panikařit natolik, že se bojím, že vzbudím Ethana. Nechtěl jsem, aby byl teď nahoře. Ne, když jsem se nervově zhroutil. Ne, dokud jsem měl v hlavě nepořádek. Co nejpomaleji vstanu a opustím postel.
Otočí se a ve spánku něco zamumlá, ale neprobudí se. Vydechnu úlevou, i když jsem si oblékl nějaké oblečení a zvedl telefon z prádelníku.