Kapitola 108 Patří Jemu
Alessandro těžce lapal po dechu a zhroutil se vedle ní a přitáhl si ji do náruče. Rozvázal jí hedvábný pout z zápěstí a sundal jí látku z očí. Když se Miiny vlhké oči setkaly s jeho, uviděla v nich odraz syrových emocí a lásky. Přemožena smysly a se srdcem překypujícím smíšenými emocemi vzala jeho krásnou tvář do dlaní, přitáhla si ho blíž a přitiskla k němu své rty. Do toho jediného, vroucného polibku vlila všechnu svou lásku a city.
Když se odtáhli, Alessandrovy prsty se jí otřely o zarudlé tváře a setřely jí zbytky slz z očí a tváří. „Jsi v pořádku, panenko?“ zeptal se znepokojeně, vzal Mii za zápěstí a ucukl, když na nich uviděl stopy po svém trestu.
„Jsem v pořádku,“ usmála se Mia, vzala mu obličej do malých dlaní a přiměla ho, aby přesunul pohled z jejích zarudlých a pohmožděných zápěstí na její obličej.