Kapitola 7 Neočekávané zprávy

„O jakých nesmyslech to mluvíš, Alessandro?“ zamračil se Matteo.

Takhle mohl mluvit s mafiánským králem západní Itálie jen on a nikdo jiný.

Byl Alessandrova nejlepšího přítele a jediného člověka, se kterým se Alessandro mohl podělit o svá tajemství. Matteo věděl, jak se Alessandro choval k jeho ženě, a vyslechl každou jejich hádku a konflikt. Kdykoli si Alessandro potřeboval dát průchod svému hněvu, řekl Matteovi, že má pocit, že ho jeho žena podvedla. Matteo však Alessandrovým obviněním ohledně Arie nikdy nevěřil.

S Arií se setkal jednou nebo dvakrát a zdála se být vším ostatním, jen ne nevěrnou ženou, kterou Alessandro popsal. Matteo však také věděl, jak moc Alessandro ženy nenávidí. Byl to tedy marný pokus vysvětlit mu, že ne všechny ženy jsou nevěrné. Matteo ale nevěděl, že Aria tuto bitvu tak brzy prohraje a rozhodne se Alessandra opustit.

„To je pravda a měl jsem v ní pravdu. Je to zlatokopka, která nechce nic jiného než všechny moje peníze,“ vyplivl Alessandro s nenávistí a hněvem.

„To myslíš vážně?“ Matteo se zamračil na svého přítele. „Nevidíš, že její věci jsou pořád tady? Nic si nevzala.“ Matteo ukázal na skříň. „Jak ji můžeš obviňovat z toho, že je něco, čím není?“

Otevřel další zásuvku a odhalil všechny šperky, které Alessandro koupil pro svou ženu po celém světě. Jen ty měly hodnotu miliardy, nemluvě o kartách s neomezenými limity, které Alessandro dal Arii.

„Kdyby byla zlatokopka, vzala by si s sebou na útěk všechny ty cenné věci,“ pokračoval.

„Co jiného by mohlo být příčinou?“ odsekl Alessandro.

„No tak, Alessandro! Jak můžeš být tak zaslepený vlastní nenávistí, že nevidíš, co ji k tomuto kroku vedlo?“ Matteo frustrovaně zvedl ruce a zapnul televizi.

V televizi se šířila virální zpráva o Vanessině polibku s Alessandrem, ale ukázali to, jako by Alessandro políbil Vanessu.

„Žádná žena nesnese nevěru,“ pronesl Matteo s frustrovaným odfrknutím.

„Ale…“ Alessandro nevěřícně zamrkal a podíval se na televizi. „Ale… nikdy jsem ji nepodvedl.“ „ To víme jen my dva. Ale pro ni všechny ty zprávy a obrázky znamenaly, že jsi Casanova, který má každou noc novou ženu. Co jsi od ní čekal? Že snese všechno to ponížení a pořád bude po tvém boku , bude si hrát na šťastnou manželku, aniž by si stěžovala?“ odsekl Matteo s odporem.

Poprvé v životě byl Matteo proti Alessandrovi. Nikdy se od Alessandra nevzdal, ani když se Alessandro mnohokrát mýlil. Byl jeho věrným přítelem. Ale pro tuto ženu jeho srdce plakalo a chtěl příteli ukázat jeho chybu.

„To je…“ Alessandro polkl, když mu došla realita. „To není pravda. Na ničem jí nezáleželo. Na mně.“

„No tak, Alessandro, pořád tomu nerozumíš, že ne?“ Matteo si rezignovaně povzdechl. „Utekla, protože tě milovala, ne tvé peníze. Nedokázala snést, že by se o tebe dělila s jinými ženami. Kdyby milovala jen tvé peníze, zůstala by a nechala by tě dělat si, co chceš. Ale ta žena, tvoje žena, nesnesla, že jsi s jinými ženami. Záleželo jí na tobě. Sakra, ona tě milovala, zatraceně.“

Pravda Alessandra zasáhla jako ohromující poznání a on se zhroutil na postel, najednou se cítil tak unavený a zklamaný sám sebou. Všechno, co Arii za ty tři roky jejich manželství udělal, se mu začalo mihat před očima jako film. Hluboce litoval všeho, co jí udělal, a myslel si, že je zlatokopka a že ho nemiluje. Ale právě teď chtěl, aby se vrátila, aby mohl napravit všechny své chyby a dát jí svět, který si skutečně zasloužila – to, co si zasloužila manželka Alessandra Valentina.

„Co jsem to udělal?“ zamumlal Alessandro bezmyšlenkovitě tupým a smutným hlasem, z každého slova sálala lítost.

Matteo se podíval na přítelův zachmuřený výraz a uvědomil si, že si konečně uvědomuje své chyby. Přešel k Alessandrovi a uklidňujícím způsobem mu položil ruku na rameno.

„Co se stalo, to se stalo. Teď se soustřeď na to, abys ji našel a přivedl zpět. Bojím se o její bezpečnost. Máš tolik nepřátel. Bože chraň, aby někdo zjistil, že je tvá žena…“ Matteo se odmlčel a těžce polkl.

„Ne, nic se jí nemůže stát,“ Alessandro se prudce postavil na nohy, v očích mu zářilo odhodlání. „Proto jsem ji nikdy nebral na večírky ani na venkovní oslavy. Abych ji držel dál od očí světa a aby byla v bezpečí,“ oznámil.

Matteo věděl, jak moc jeho přítel miluje jeho ženu, ale Alessandro byl vždycky příliš arogantní a tvrdohlavý, než aby to přiznal.

Najednou se zprávy v televizi změnily na zprávu o letecké havárii.

„Stala se další letecká havárie. Bůh ví, co se děje,“ zamumlal Matteo se zármutkem.

Právě v tu chvíli začal Alessandrovi zvonit telefon. Byl to jeden z jeho spolupracovníků, člen týmu, který poslal hledat jeho ženu.

„Šéfe, našli jsme paní Valentinovou. Nastoupila do letadla do New Yorku,“ hlásil spolupracovník a uvedl číslo letu.

Alessandrovi se zdálo, že se země pod nohama propadá, když prázdně zíral na televizní obrazovku. Bylo to stejné letadlo, které havarovalo, a zprávy potvrdily, že nikdo nepřežil.

„Ne! Ne!“ zamumlal bezděčně, než hlasitě vykřikl: „NE! TO NENÍ PRAVDA. NEMŮŽE ZEMŘÍT!“

Rozběhl se jako šílenec a Matteo následoval svého přítele, běžel s ním v rytmu a křičel jeho jméno. Alessandro se nezastavil. Zastavil se, až když dorazil na letiště. Slzy mu nekontrolovatelně tekly po tváři; vypadal jako zamilovaný muž se zlomeným srdcem. Jeho kolegové, Enzo, Maria a všichni kolem něj byli šokováni, když ho v takovém stavu viděli.

Když mu zabili matku, neplakal.

Když jeho otec zemřel ve válce gangů, neplakal.

Ale když si všichni mysleli, že svou ženu nikdy nemiloval a že ho její smrt nedotkne, zpráva o její smrti ho zlomila jako nic jiného na tomto světě.

Alessandro však nevěděl, že Aria havárii letadla přežila. Jeho lidé sice zjistili informace o Ariině nástupu do letadla, ale po vzletu letadla si je neověřili.