Kapitola 313 Útok

Sofie stála na pohřbu a po tváři jí stékaly slzy, zatímco truchlila nad ztrátou své milované babičky. Nemohla uvěřit, že je pryč a že ji už nikdy neuvidí. Sofie svou babičku vždycky tolik milovala. Byla jedinou mateřskou postavou, kterou Sofie v životě měla po své mamince.

Poté, co zemřeli její maminka a dědeček, se o ni doopravdy starala její babička. Sofie si pamatovala, jak ji babička mnohokrát žádala, aby k ní přijela a žila s ní, ale její táta a nevlastní matka Emma vždycky odmítli. Sofie si vždycky přála žít s babičkou víc než cokoli jiného, ale teď už bylo pozdě.

Sofie se cítila otupělá, když stála za davem na pohřbu své babičky. Viděla svého otce, Emmu a Kat stát v první řadě, zatímco kněz odříkával něco, co Sofii unikalo. Cítila jen bolest uvnitř sebe, která pohlcovala každou její myšlenku a emoci. Nikdo si nevšiml Sofie, která tam stála, ztracená ve svém zármutku a smutku.