Kapitola 344 Emoční vichřice

Leonardovy oči se zúžily, jeho pohled se zostřil, když se upřel na Domenico. Leonardo mimovolně zatnul pěsti a klouby mu zbělely, jak ho naplňovala frustrace. Toužil Domenica udeřit, vymazat z jeho tváře ten rozzuřující samolibý úsměv. „Co tím myslíš?“ odpověděl nakonec Leonardo zmateným hlasem.

Domenico ztvrdl v pohledu a bradu vystrčil v vzdorovité výzvě. „Myslím tím, že to, jak ses choval k Sofii, nebylo hrané, že ne?“

Leonardovo váhání rostlo, jeho mysl se potýkala se složitostí vlastních emocí. Nečekal, že si toho Domenico všimne, že bude zpochybňovat trhliny v jeho ledovém chování. Pravdou bylo, že sám neměl odpověď. Leonardo nedokázal pochopit, proč má Sofie moc ho rozmotat, změkčit hrany jeho zatvrzelé duše. Bylo to, jako by v něm zuřila bouře protichůdných pocitů, kdykoli mu zkřížila cestu.