Kapitola 363 Půlnoční večeře

„Doufám, že jsi nezapomněla na můj hlas,“ promluvila do telefonu Sofiina nevlastní matka Emma a její slova pronikla do ticha, které Sofii obklopovalo.

"Samozřejmě, madam. Jak mohu zapomenout na váš hlas?" Sofiin hlas měl nádech formálnosti, připomínku vzdáleného vztahu, který sdílela s Emmou od dětství. Sofii nikdy nebylo dovoleno ji oslovovat ‚matko‘ a ‚paní‘ se stalo určeným výrazem úcty.

"Sofie, chybíš nám s tvým otcem," řekla Emma a Sofii ta slova zaskočila. Její uši napínaly, aby potvrdily, co právě slyšela. Mohlo to být skutečné, nebo měla jen halucinace? Koneckonců se zdálo, že neexistuje žádná možnost, že by Sofiin otec a Emma skutečně postrádali.