Kapitola 610 Záblesk naděje

Probudil jsem se v posteli, lapal po dechu a těžce oddechoval. Srdce mi bilo tak rychle, že jsem cítil, jak mi buší v uších. Co jsem to právě viděl? Byla to další vize? A co to znamenalo?

Seděla jsem na posteli s pokrčenýma nohama a koleny přitaženými k hrudi a položila si na ně ruce a snažila se udržet rovnováhu. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila, a prohrábla si vlasy prsty, ale zdálo se, že nic nepomáhá. Celý můj systém víry se zdál křehký, balancoval na hranici nejistoty a nechával mě zpochybňovat, co je skutečné a komu můžu věřit.

Autorův pohled