Kapitola 137

Diana

Můj dech se ztěžka zadýchává, když lapám po kyslíku. Kolem hlavy a obličeje mám rozcuchané vlasy a ruce mi nedbale leží po stranách. Jsem si docela jistý, že jsem převrhl malou ozdobnou misku s ovocem, která stojí na kuchyňském ostrůvku, když jsem předtím mával v extázi m – docela si jistý, že je rozbitý – nedokážu se o to starat.

Moje kosti jsou jako kal a celé mé tělo je malátné a nasycené. Nikdy předtím jsem se tak necítil.