Kapitola 171

Diana

Pronikavá bolest mě probouzí, ostrá a nemilosrdná, jako by se mi do kostí najednou zavrtalo tisíc jehel. Hlasitě zalapám po dechu a šokovaně se mi otevřou oči.

Dominicus se vedle mě okamžitě posadí a jeho výraz se změní z otrávené spokojenosti na starost ostrý jako břitva. Jeho ruka je na mě v okamžiku, stabilizuje mě, jeho silná přítomnost mě uzemňuje, i když mám pocit, že se mé tělo trhá na kusy.