Kapitola 175

Dominicus

Dianin vlk navzdory svému vzrušení poslouchá. Nebloudí daleko, i když její energie je bezmezná. Trpělivě čekám a očima prohlížím paseku, kde se mihne její kabát. Když se ke mně přiblíží a zuřivě vrtí ocasem, nemohu se ubránit drobnému úsměvu, který mi škubne na rtech.

"Pojď," říkám pobaveně, "vraťme se domů".