Kapitola 178

Diana

Polibek se mi krčí na noze a bere mi dech přímo z plic. Je pomalý a hluboký, naplněný intenzitou, ze které se mi točí hlava. Opírám se o něj, rukama ho svírám za ramena, když se moje tělo pod jeho dotykem roztaví.

"Dobré ráno," zamumlal proti mým rtům a z jeho hlubokého hlasu mi běhal mráz po zádech. "Nebo mám popřát dobré odpoledne, dulcisi?" Jo... zdá se, že už je dávno po poledni.