Kapitola 181

Diana

Je to chaos. Rozkazy létají, talíře se předávají tam a zpět a hladina hluku je dostatečná, až se mi z toho točila hlava. Nervy mám stále napjaté, když beru do ruky svůj první tác a snažím se orientovat v nekonečném proudu rozkazů a pohybu kolem sebe. Moje svaly jsou napjaté a mám pocit, že každý krok, který udělám, je katastrofa, která čeká, až se stane.

Jak ale minuty ubíhají, stane se něco nečekaného. Tempo hostince – rychlý, neúprosný rytmus – mě vtáhne dovnitř. Než se nadějem, hýbu se bez přemýšlení. Přijímání objednávek, servírování talířů, proplétání se mezi spolupracovníky a projíždění zákazníků, aniž by někdo letěl. Je to... přirozené.