Kapitola 20

Diana

Stojí tam na kraji silnice u stromořadí. Alfa. Jeho přítomnost je jako fyzická síla, hradba z ledu a zuřivosti. Jeho rysy stínily a byly ještě hrozivější díky stínu stromů. Jeho oči, ty pronikavé medově hnědé oči, jsou přimhouřené do ledových štěrbin a jeho čelist je sevřená tak pevně, že to vypadá, že by se mohla roztříštit.

V hrudi mu vibruje tiché zavrčení, prvotní zvuk, ze kterého mi běhá mráz po zádech. Jeho řeč těla je čistá agrese, každý sval napnutý, připravený vrhnout se. Vzduch mezi námi praská napětím, v atmosféře houstne vůně nebezpečí.