Kapitola 208

Diana

Pozoruji, jak se jeho výraz mění – něha, bolest, něco téměř uctivého.

"Byli jsme spolu dvanáct let předtím, než odešla. Dvanáct let. A víš co?" Směje se a kroutí hlavou. "Pořád jsem o ní moc nevěděl. Nikdy jsem se nesetkal s její rodinou. Nikdy jsem neznal ani její příjmení. Ale byla moje. Vzala si moje příjmení a to bylo vše, co jsem potřeboval."