Kapitola 31

Diana

Spěchám za Alfou, srdce mi buší, když se snažím držet krok s jeho dlouhými kroky. Je několik kroků napřed, pytel brambor se mu bez námahy posadil na široké rameno. Nemůžu si pomoct a zírám na jeho záda, moje emoce jsou v naprostém zmatku.

Strach mi stále koluje v žilách. Jak to, že ne? Je to nejmocnější, kterého jsem kdy potkal. Vlny síly valící se na něj jsou tak intenzivní, že kdybych měl plně vyvinutého vlka, neustále by se v jeho přítomnosti krčil. I se svými slabými smysly mohu říct, že omezuje svou auru. Při té představě mi běhá mráz po zádech.