Kapitola 338

Dominikus

Když je vidí, s úctou přikyvují a já to beru na vědomí. Prohlížím si jejich čísla. Dobře, jsou kompletní.

Jdu po kamenných schodech ke dveřím a otevírám je. Smích mi doléhá k uším dřív, než mě přivítá pohled v místnosti.