Kapitola 340

Dominikus

Emerald se na otce usměje ležérním jasem v hlase, který jí do očí úplně nedosáhne. „Takže… kdy mě babička Eleanor začne „něco učit“?“

Snaží se znít ležérně, jako by žertovala – ale já to vidím. Tu tichou naléhavost. To jemné napětí v ramenou. Snaží se být trpělivá, ale jen stěží.