Kapitola 38

Dominicus

Kolem mě pulzuje les, živá, dýchající bytost. Jsem jak jeho součástí, tak mimo něj, stvoření instinktu a zuřivosti proplouvající podrostem. Moje mohutné tlapy se noří do vlhké země a zanechávají hluboké otisky, které poslouží jako varování pro každého, kdo se odváží následovat. Kletba, která mě svírá, sňala dýhu lidskosti a zbyla jen syrová, prvotní esence vlka.

Mé myšlenky, kdysi jasné a uspořádané, nyní víří v víru základních nutkání a zlomených vzpomínek. Dominuje vlčí mysl a odsouvá stranou zbytky muže, kterým jsem kdysi byl. Přesto v prchavých okamžicích pronikají střepy mého bývalého já oparem bestiálního instinktu a přinášejí s sebou novou vlnu úzkosti a vzteku.