Kapitola 62

Diana

Srdce mi buší, otočím se směrem k hlasu. U vchodu stojí mladý muž a drží krabici, která okamžitě lapala po dechu a šeptala od patronů. Zdá se, že vzduch v jídelně houstne zvědavostí a očekáváním.

Opatrně dojdu k pultu a snažím se zachovat klidnou, shromážděnou fasádu navzdory motýlům poletujícím v mém břiše a třesoucím se rukama. Každý krok mi připadá rozvážný, jako bych procházel snem.