Kapitola 67

Alfa Magnus

Chladný noční vzduch jen málo uklidňuje peklo, které ve mně zuří. Stojím na balkóně a rukama svírám kovovou zábradlí tak pevně, že se pod mou silou ohýbá. Konferenční místnost, kterou jsem opustil před deseti minutami, leží v troskách, což svědčí o zuřivosti, která mě pohltila. Teď, když zírám do tmy, moje mysl běží v myšlenkách na zradu a pomstu.

Zvuk otevírajících se dveří kanceláře prorazí mé zamyšlení. Kroky se blíží a já se nemusím otáčet, abych věděl, kdo to je. Její vůně, kdysi útěcha, nyní slouží pouze k přikládání uhlíků mého hněvu. Moje čelist se svírá, svaly pracují pod kůží, jak bojuji o udržení kontroly.