Kapitola 77

Diana

Zůstávám ztuhlý, ruce držím Dominicusovi po tváři a po tvářích mi stékají slzy. Svět kolem nás se vytratil a v této bublině bolesti a paměti jsme zůstali jen my dva. Moje oči zoufale pátrají po jeho, hledám jakýkoli náznak uznání, jakýkoli náznak toho, že se ke mně vrací.

"Dominicusi," zašeptám a hlas se mi třese emocemi. "Prosím, vrať se ke mně. Jsem tady s tebou."