Kapitola 6

Po Lamově rychlém převlečení si na cestě do sídla Fuentabella dali pozdní snídani.

Od chvíle, kdy opustili hotel, byli tak potichu. Byl zaneprázdněn na silnici, zatímco ona byla tak zabraná do jeho pozorování. Kromě několika týdnů starých chloupků na obličeji, které mu pokrývají polovinu obličeje, jsou jeho vlasy také docela dlouhé. Měl by působit neupraveně, ale naopak jeho zvláštnosti zdůrazňují jeho výjimečný šarm.

Navzdory svému obyčejnému oblečení, obyčejnému polo tričku a kalhotám vypadá za volantem jako muž za milion. Má chování, které Justin nemá.

Jejich předchozí diskuse byla napjatá a ona až doteď nechápe, co svou poslední poznámkou myslel. Ať už to znamená cokoli, způsobilo jí to chvění po zádech. Je to poněkud zlověstné.

Cítila význam jeho slov. Něco, na co nesmí usuzovat. I když se chce ponořit hlouběji, pochybuje, že jí to dopřeje.

Během jejich několika hádek zjistila, jak je Lam hrdý. Peníze jsou tedy něco, o čem není příjemné diskutovat. Má tendenci být defenzivní, pokud je taková věc vznesena.

„Jsme tady,“ zamumlala, zatímco se odepínala. Dorazili do sídla Fuentebella.

Otočila se k němu a viděla, jak tiše prohlíží její domov. Cokoli má na mysli, ona to nemá jak vědět. Je zvědavá, ale nebude se ptát.

Bylo nezvykle ticho a ulevilo se jí. Nemá náladu snášet cizí přítomnost než babičku.

"Pojďme dovnitř. Jen si vezmu drobné. Pak uvidíme babičku," usměje se, než je zavede ke vchodu.

Lam šel za ním a z oken viděl pohyb. Jsou sledováni, ale on ignoruje zvědavost toho, kdo se skrývá ve stínu.

S oběma rukama v kapsách ji následoval, dokud nedorazili do přijímací oblasti.

"Buď v pohodě, někdo ti podá občerstvení. Nebudu dlouho," řekla mu, než se otočila ke schodišti.

Sleduje ji svým vážným pohledem, když stoupá po schodech. Když si vzpomněl, co řekla o svém věku dříve, překvapilo ho, jak mladě vypadá.

Její andělskou tvář zvýrazňují neobvykle velké kulaté oči s honosnými dlouhými řasami, dokonale tvarovaný nos a tenké rty. Jako by anime postava ožila.

Připomíná mu něco vystaveného někde v průhledné skleněné vitríně. Kolekce panenek s kuličkovým kloubem. Přesně se podobá těm jemným novinkám.

Když ji minulou noc viděl v pletené halence spárované s otrhanými šortkami a teniskami, myslel si, že je jen další svévolná puberťačka.

Probuzení nahé s ní na posteli mu málem způsobilo infarkt. Nemůže toužit po nezletilé dívce. Cítil se mizerně hrozně. Jeho svědomí a morálka šílí už jen pomyšlením na ohavný čin, který udělal.

Naštěstí slyšel o jejím věku. Netuší, že jí už bylo něco přes dvacet. Ale byla to velká úleva, vědět, že je plnoletá.

Příliš ponořený do svých myšlenek si nevšiml uniformované postavy, která nedaleko od něj držela tác se sklenicí džusu.

"Vaše občerstvení, pane"

Zdvořilý nejistý hlas ho přiměl otočit se jeho směrem.

Žena se vyhýbá pohledu na něj a jde ke stolu, aby položila sklenici, kterou přinesla. A bez dalšího slova odešla.

Zíral na zpocené studené sklo a v duchu se zašklebil. V mysli se mu objevila vzpomínka na včerejší noc. Jakkoli nechce urazit pohostinnost majitele domu, nemůže riskovat. Jednou odložil stráž a byla to katastrofa.

Místo toho, aby se posadil a vychutnal si občerstvení, které mu bylo podáváno, raději zůstal stát. Zaměstnával se kontrolou vnitřního pohledu na to, čemu říkají rodové sídlo.

Samotný dům a jeho interiér ukazují desetiletí přežití ve zkoušce času. Pouze kusy nábytku byly nějak modernizovány, ale ne nejnovějších vzorů. Zbytek zůstává stejně zastaralý jako celá struktura.