Kapitola 6 Šestá

Lolin pohled

Probudila jsem se s pálivou bolestí v boku, žaludku a levé noze. Sakra, mé rány z útoku toho vzbouřence se ještě plně nezahojily. Posadila jsem se a uviděla, že jsem v řetězech, stříbrných řetězech. Byly mi svázány kolem nohou a rukou, ale necítila jsem žádnou bolest.

Stříbro je pro vlkodlaky škodlivé, viděla jsem, jak se lidé z mé bývalé smečky zranili, když se dotkli čistého stříbra. Asi se to na mě nevztahuje, mám štěstí.

Nemohla jsem cítit Jasmine ve své hlavě a začala jsem panikařit, vždycky byla tichá, ale teď se zdá, že z mého podvědomí úplně zmizela.

"Jas, Jasmine, jsi tam? Jasmine, prosím, odpověz mi. Něco, cokoliv, abys mi potvrdila, že jsi stále se mnou," volala jsem v panice v hlavě, oči mi začaly zalévat slzami. Nemohu ztratit Jasmine, je to jediná osoba, kterou mám v tomto krutém světě. Je součástí mě, kterou nikdy nechci ztratit.„Snažím se trochu vyspat, Lolo. Proč je tvůj hlas tak hlasitý? Byla jsem ve své podobě dny, abych tě chránila, a rušení mého klidu je to, čím mi to vracíš? Nevděčná lidská bytosti,“ řekla Jasmine hravě v mé hlavě a já si oddechla, slzy mi konečně začaly stékat po tvářích.

„Vyděsila jsi mě, holka, myslela jsem, že tě také ztrácím,“ vzlykala jsem do myšlenkového spojení. Děkuji Bohyni Měsíce.

„Nemůžeš se mě tak snadno zbavit, holka. Jsi se mnou na zbytek svého života,“ řekla s smíchem v hlase a já se také slabě zasmála. Je tu navždy, musím přestat panikařit.

„Jas, máme jakýsi druh spojení s temnými místy a vězením. Zase jsme zamčené a tentokrát jsme v řetězech,“ řekla jsem jí s falešným štěstím a ona se zasmála. Jasmine se skutečně zasmála. Její krásný smích jsem neslyšela od té doby, co jsme se staly otrokyněmi ve smečce Moonlit.„Jsme vetřelci, Lolo. Nemůžeme volně pobíhat po území smečky. Pravděpodobně budeme potrestány, když sem dorazí Alfa, to je jediný důvod, proč jsme stále tady v tomto žaláři,“ řekla mi a já přikývla. Má pravdu.

„I kdybychom tady zemřely, alespoň ten zasraný syn neodebral nám všechno. Zemřeme s naší nevinností nedotčenou, nemohla bych snést myšlenky na to, že bych byla dotýkána tím odporným tvorem, který by měl hořet v ohni navěky,“ řekla jsem s určitým pocitem hrdosti a cítila jsem, jak Jasmine přikývla hlavou.

„Proč jsi tak uvolněná, Jasmine? Nikdy jsi nebyla tak uvolněná nebo výřečná za posledních 8 let, něco mi uniká?“ zeptala jsem se jí, když jsem viděla, že ji nezajímá fakt, že jsme v otroctví nebo ve vězení.

„Nevím, Lolo. Prostě se cítím v klidu na této půdě, prostě vím, že nám žádné nebezpečí nehrozí,“ odpověděla líně a znovu se stáhla do zadní části mé mysli. Zůstala jsem sama se svými myšlenkami poté, co Jasmine usnula. Co tím myslela? Proč jsme v této smečce v bezpečí? Moje myšlenky běžely rychlostí světla, když jsem uslyšela kroky přicházející k mé cele.

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil muž vysoký asi 6 stop. Opravdu jsem nemohla vidět jeho rysy kvůli tmě, ale viděla jsem, že je dobře stavěný a velmi mužný.

„Vidím, že jsi vzhůru, vzbouřenče. Můžeš mi říct, proč jsi na naší půdě?“ zavrčel na mě a já instinktivně zmenšila svou postavu. Umřu, Jasmine se mýlila.

Skrčila jsem se do sebe, když se muž přiblížil a pokusil se mě dotknout. Nemohla jsem se na něj podívat, jak jsem násilně třásla a přála si rychlou smrt.

Co když jsou horší než má stará smečka? Co když budu zde zneuctěna a ponížena? Co když se Jasmine mýlila a čekají nás horší věci než ty, kterými jsme prošly? To byly myšlenky běžící mi hlavou, když se muž přiblížil. Uvědomila jsem si, že mě muž ještě nedotkl a odvážila jsem se podívat nahoru jen proto, abych viděla jeho oči zakalené; musí mít myšlenkový spoj s někým. Viděla jsem lidi ve své staré smečce to dělat i přesto, že jsem s nimi neměla žádný myšlenkový spoj.

Najednou se otočil na patě a odešel bez jediného slova. Oddechla jsem si a pokračovala tiše v pláči. Chtěla jsem jen zemřít; život mi od té doby nebyl spravedlivý, co máma a táta zemřeli. Proč si mě nevzali s sebou? Proč nechali svou jedinou dceru v tomto světě plném zla?

Jasmine nijak nereagovala na to všechno a chtěla jsem ji plácnout, kdybych mohla. Naše životy jsou v ohrožení a ona je stále tak klidná a uvolněná. Jaký vlk to dělá?

Jasmine najednou začala být neklidná v mé hlavě a já se posmívala nahlas. „Teď sis uvědomila, že jsme v nebezpečí? Byla jsi tak klidná a uvolněná právě teď; co se stalo s 'cítím se na této půdě v klidu, prostě vím, že nám žádné nebezpečí nehrozí'? Proč jsi najednou neklidná, holka?“ řekla jsem jí posměšně.„Zavři pusu, Lolo. Něco se stane, ale nevím co to je,“ odpověděla stále se pohybující v mé hlavě.

„Vím co to je, Jas. Zemřeme; to je to, co se stane; nechápeš to? A prosím tě uklidni se; děláš mi bolest hlavy tím neustálým pobíháním v mé hlavě,“ řekla jsem jí naštvaně. Někdy je tak otravná.

Téměř jsem ta slova řekla Jasmine, když jsem ucítila ten nejúžasnější pach na světě. Voněl jako kokos a borovicové dřevo a chtěla jsem zůstat pohřbená v tom pachu navždy.

Oči mi rozšířily překvapením, když jsem si uvědomila, že jsem to už cítila dříve; když jsem zjistila, že můj partner je Grayson. Mám druhou šanci na partnera!! To je velmi vzácné v království vlků a já mám druhou šanci. Jasmine šťastně zavyl v mé hlavě a skákala kolem mě a způsobovala mi bolest hlavy.

Muž vešel dovnitř následovaný mužem z předchozího vstupu a postavil se přede mě; viděla jsem jeho zářící zlaté oči a Jasmine pronesla slovo v mé hlavě: partner."Tady je vzbouřenec, Alfo," řekl muž z předtím a celý můj svět se zhroutil.

Alfa? Další Alfa? Jakou nemocnou hru si s námi hraje Bohyně Měsíce?

„Můj!“ jeho hlas zazněl kolem nás a dal nám vědět, že jeho vlk má navrch. Přibližoval se ke mně, když jeho oči najednou změnily barvu a on náhle zastavil. Zdálo se, že má vnitřní boj sám se sebou, než se otočil na patě a odešel.

Oh skvěle; naše druhá šance na lásku nás také nechce. Dobrá práce Bohyně Měsíce.