Kapitola 44

ADAMOVA POV

Zachycený intenzitou Alexisina tichého pohledu mě svírá nejistota, když bojuji s nutkáním opakovat se, abych se ujistil, že rozumí upřímnosti mých slov. Tíha jejího zkoumání mi připadá jako soud, její ticho se ozývá hlasitěji, než by dokázala jakákoliv slova.

V tu chvíli jsem rozpolcený mezi touhou vyjasnit a uklidnit a strachem, že budu vypadat jako neupřímný nebo zoufalý. Každá pauza ticha se prodlužuje a zesiluje napětí mezi námi, až se stane téměř nesnesitelným.