Kapitola 101

Jakmile jsme prošli dveřmi, všechno klábosení utichlo a každá hlava se otočila mým směrem.

"Vítejte zpět ve třídě, královno Dylan. Posaďte se prosím." Kývl jsem na paní Mathewsovou a přešel k mému starému sedadlu, abych našel chlapce jménem Peter satin to. Zamračil jsem se na něj, seděl jsem na tom sedadle roky. To bylo moje sedadlo, mohlo na něm být i moje jméno.

"Můžeš se prosím pohnout?" Zeptal jsem se, měl jsem drsný hlas? Ano, ano. Ale ke svému starému vrstevníkovi jsem byl poněkud zdvořilý.