Kapitola 119

POV Dylana

Až dnes ráno jsem zjistil, že král se po včerejší noci do smečky nevrátil a že ve skutečnosti okres úplně opustil. To, proč mě tu nechal samotnou, bylo mimo mě, ale sotva jsem si stěžoval.

Seděl jsem schoulený na křesle v obývacím pokoji a čekal, až alfa děti odejdou se svými kamarády do školy, byl jsem vyčerpaný. Většinu noci jsem ležel vzhůru a jen čekal, až se jeho milost vrátí, abych pokračoval v mém utrpení, a moje řeč mi hrála v hlavě až příliš na to, abych si mohl oddechnout. Divím se, že mě smečka vůbec držela v místnosti, myslel jsem, že mě odpochodují rovnou do sklepení. Byl jsem tedy vzhůru, ale aspoň jsem měl pohodlí.