Kapitola 130

Tentokrát jsem si opravdu nebyl jistý. Viděl jsem, jak byla bita, modřina a krvavá, a to bylo předtím, než ji král našel, ale po tom všem se vlastně nikdy nezměnila. Sotva zamrkala očima a tresty její postoj rozhodně nezastavily.

"Opravdu nevím." Dokonce i já jsem slyšel její vzlykání z patra, takže jen bůh ví, jak hlasité to muselo být pro Adriana. "Přesto jsou nějaké novinky." Rychle jsem vytáhl telefon z kapsy a zvedl ho k nyní zcela šokovanému alfa. "Nemusíme čekat do pondělí, abychom dali věci do pohybu."

"Jak ses k tomu proboha dostal?" zeptal se, než si to ode mě vzal a schoval si to do vlastní kapsy. I já jsem byl stále v šoku, že to měla Dylan, a já jsem neměl ponětí, jak jí to jde.