Kapitola 138

POV Dylana

Kolem smečky bylo ticho, vlastně od včerejška velmi tiché. Dokonce i Nick se mnou téměř nemluvil. Arya se ke mně chovala podivně uctivě, což bylo velmi netypické, a Adrian se mi sotva podíval do očí, když mě míjel. Vlastně ani nevím, proč mě to tak dostalo, asi jsem ho začínal vnímat jako přítele, což ode mě bylo docela idiotské, byl to alfa syn.

Cítil jsem, jak se čas pomalu ubírá čím dál tím víc na hraně. Něco jsem očekával a v průběhu dne to zanechávalo pocit potopení. Bylo to skoro jako klid před strašlivou bouří.