Kapitola 202
"Jste v pořádku?" Jen jsem přikývl a zhusta jsem polkl, když jsem jemně rozložil papír a usmál se. Uprostřed papíru mezi záhyby ležela pasová fotografie mě, mé mámy, mého táty a velmi malého dítěte Freddieho. Kde to dokonce zjistila, bylo mimo mě, ale bylo to naposledy, co jsme byli všichni pohromadě jako rodina, než nás nový svět roztrhal, "To je pěkný obrázek."
Myslím, že Clarke se z celé věci cítil trochu divně, ale přesto bylo hezké ho mít se mnou.
Položil jsem fotografii vedle sebe a obrátil svou pozornost k písmu, které stránku odkládalo. Moje máma měla vždycky krásný rukopis.