Kapitola 393

Kopal jsem každého do tváře tím, že jsem popíral skutečnost, že mým osudem bylo vládnout?

Znovu jsem kývl hlavou na alfu, pro jednou jsem uznal jeho vlastní slova, a pak jsem se podíval na pivo ve své ruce. Vypil jsem z toho jen jeden doušek, protože jsem nebyl velkým fanouškem chuti, ale všichni v budově byli nyní v otroctví oslavy, posledního rozloučení s mnoha, protože touto dobou příští týden by většina lidí, na které jsem se díval, padla, s největší pravděpodobností včetně mě.

Příliš jsem o tom nepřemýšlel, hodil jsem hlavu dozadu, polkl jsem celý hořký nápoj a pak jsem si uvědomil, že to vlastně není tak zlé. Ohlédl jsem se na alfu, který zvedl obočí nad mou náhlou akcí, a ušklíbl se s dojemným přikývnutím.