Kapitola 52

POV Dylana

Necítil jsem se tak dobře už dlouho předtím, než jsem sem přišel bydlet, a opravdu netrvalo dlouho, než jsem usnul. Přes měsíc jsem se pořádně nevyspal, takže skutečnost, že jsem se cítil dostatečně pohodlně a dostatečně bezpečně, byl naprostý zázrak.

Probudil jsem se o chvíli později a upřímně, byl to bezpochyby jeden z nejlepších snů, jaký jsem za dlouhou dobu měl. Otevřel jsem oči a zjistil jsem, že jsem vlastně úplně ležel na pohovce a hlavu jsem měl pohodlně položenou na paži z měkké látky. Přes mou postavu oblečenou v šatech byla přehozena velká nadýchaná deka a na stole přede mnou ležel nápoj něčeho, co vypadalo jako cola ve sklenici s ledem. Z úst se mi při tom pohledu doslova sbíhaly sliny, než jsem si vzpomněl, že jsem skutečně v královském paláci.