Kapitola 106: Opravdová omluva
Edricku
Tu noc jsem po tom všem, co se stalo, nemohl vůbec spát. To, co mělo být typickým rodinným banketem, příležitostí pro nás všechny relaxovat a užít si večírek, se nakonec změnilo v pekelnou noc.
Ale zároveň chuť Moaniných rtů na těch mých vyčnívala nade vše ostatní. Kdybych udělal to, co po mně otec chtěl, a poslal Moanu pryč, už bych ty rty nikdy nemohl ochutnat... Ale ne. Stejně jsem znovu nemohl ochutnat její rty. Nebylo to správné; nemohli jsme být spolu. Možná, kdybych nemohl přestat mít tyhle myšlenky, bylo by lepší prostě plnit otcovy příkazy a skončit s tím.